„Bude mi 40 a nechci se dostat do fáze, že ráno vstanu, vykonám potřebu tam, kde spím, a zase si třeba vlezu zpátky do spacáku. To mi přijde docela nechutné. Když je člověk špinavý, tak vás nikde nevyslechnou, nikde vám nepomůžou. Protože už jen když smrdíte, jste špinavá, lidi se s vámi odmítají bavit.” – Kateřina
Život bez domova může lidi připravit o hodně. Může ale vzít i něco tak základního, jako je naše identita? Ženství?
“Nejhorší pro mě byly, třeba řeknu, večery. Ty dny jsem nějak vyplnila, chodila jsem po památkách v Praze a snažila jsem se ten den nějak vyplnit. Ale večery, kdy vlastně přemýšlíte o tom, proč se stalo to, co se stalo, proč jsem v tý situaci, která nastala… Byla jsem zoufalá, měla jsem problémy se spánkem.” – Eva
Ženy na ulici často čelí problémům a jejich následkům, které se velmi liší od mužského bezdomovectví. Konkrétně se jedná především o nedostupnost hygieny, o násilí, mateřství, sexuální obtěžování a drogové závislosti. Okolí žen bez domova často jejich ženství zneužívá a samotné ženy jsou nuceny ho využívat pro lepší podmínky, nebo se jen velmi složitě bránit obtěžování, agresi a nadávkám.
“Já mám gymnázium a vždycky jsem tíhla k něčemu, kdysi jsem se chtěla dělat FAMU. Takže jsem se motala kolem televize, výstavnictví, Národního muzea, výstav. (…) Nechtěla bych se vrátit. Co se stalo, to se stalo. Nevadí.” – Jana
Tento rozhlasový dokument mapuje příběh Kateřiny, Evy a Jany, kterým bezdomovectví vzalo rodinu, bezpečí a zázemí. Skrz jejich vyprávění jsem se podívala do světa žen, které v očích veřejnosti často bývají zapomenuté.
Dokument v premiéře vysílal Český rozhlas Plus a byl také součástí AudioCafe – večerů na Masarykově univerzitě.
Autorka práce: Anna Müllerová
Vedoucí práce: Alice Němcová Tejkalová
Rok obhajoby: 2023
