„Otevřená věznice mi dala klid, kdy jsem věděl, co budu dělat a jakým směrem se vydám. Tohle pro lidi, kteří vylezou z věznice, je těžké. Když se dostanete ven, všichni na vás kašlou. Spousta kluků vyleze ven a skončí s málem. Otevřená věznice mi dala rozhled,“ vzpomíná na přínos jiřického zařízení po propuštění recidivista Alexander.
Ukončení výkonu trestu odnětí svobody může představovat pro mnoho vězňů a vězeňkyň náročné období. Potýkají se nejen se stigmatizací ze strany společnosti, ale po dobu měsíců či let strávených ve věznici mohou ztratit sociální i pracovní návyky a soběstačnost. Tak o tom vyprávěl i jeden z bývalých recidivistů, který prošel několika českými věznicemi. Měl ale to štěstí, že jako jeden z mála mohl poslední půlrok před propuštěním na svobodu strávit v první, a dosud jediné otevřené věznici v České republice.
Česko dlouhodobě zaznamenává poměrně vysokou recidivu vězněných, kdy se zhruba dva ze tří vězňů v průběhu života alespoň jednou vrátí do výkonu trestu odnětí svobody. A ani celkový počet vězněných nevychází v Česku v mezinárodním srovnání příliš pozitivně. Ministerstvo spravedlnosti a další aktéři proto hledali cesty, jak tuzemskému systému pomoct, a jednu z inspirací nalezli i v norské otevřené věznici na ostrově Bastøy. Posléze v roce 2017 zahájila provoz i první otevřená věznice v Jiřicích u Nymburka.
Třídílná série článků splňujících kritéria žurnalistiky zaměřené na řešení (tzv. Solutions Journalism) sleduje stav tuzemského a norského vězeňství, přináší reportáž z norské Bastøyi a českých Jiřic a popisuje, proč tuzemské vězeňství pokulhává. Série současně nabízí i přístupy a možná řešení, která mohou být funkční a přenositelná – zejména s přihlédnutím ke konceptu otevřených věznic. Články kriticky nahlíží, proč otevřené věznice mohou být dobrou cestou, jak pomoci lidem před propuštěním získat sociální a pracovní návyky potřebné v každodenním životě na svobodě – a tím postupně snižovat vysokou recidivu. Na druhou stranu, žádné řešení není dokonalé…
Autor práce: Jan Louženský
Vedoucí práce: Veronika Macková
Rok obhajoby: 2023
