Lakros je kolektivní míčová hra původních severoamerických obyvatel, kteří věří, že jim byla seslána Stvořitelem, kteří se kochá pohledem na ni. Je lékem pro duši i tělo a Indiáni prostřednictvím něj řešili i spory mezi kmeny. V tuzemsku se hraje zhruba od 30. let, kdy jej podle knih a učebnic začali hrát skauti jako jednu z mnoha táborových her. Od té doby se nejen u nás, ale i ve světě, tento sport posunul na zcela jinou úroveň, kdy v USA a Kanadě funguje jako (polo)profesionální a svého vrcholu dosáhne v roce 2028, kdy bude dokonce součástí letních olympijských her v Los Angeles. České reprezentace navíc patří ke světové špičce a na evropských šampionátech se pravidelně umisťují na medailových pozicích. Přesto všechno je “malý bratr války”, jak lakros nazývají sami Indiáni, pro české sportovní fanoušky jednou velkou neznámou.
Posláním tohoto sportovního dokumentu je proto tento sport přiblížit a nastínit jeho poetičnost prostřednictvím fotografií sesbíraných v horizontu jednoho roku. K vidění jsou ve výběru jak snímky z, u nás nejpopulárnější varianty, boxlakrosu, ale i ženského lakrosu anebo specifické nejdéle hrané verze, českého lakrosu. Konkrétně pak zaznamenávají prostředí tuzemských lig a turnajů, ale třeba i putování české mužské reprezentace na mistrovství Evropy v Hannoveru.
