Pavel Bareš patří mezi významné autory současné fantastiky. Debutoval románem Projekt Kronos (2017), na něj navázal titulem Kronovy děti (2019) a trilogii zakončil Kronovým odkazem (2021). Kromě zmiňované série napsal romány Meta (2020) a Lenochod Jimmy & jeho back up band (2023), za který byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Ve svých dílech kombinuje fantastiku s aktuálními společenskými problémy. Zejména jeho Meta se dostala do povědomí širšího okruhu čtenářů a čtenářek. Vypráví totiž příběh o sexuálním násilí, stalkingu a postavení žen ve společnosti.
V Metě jmenovitě zmiňujete film Zápisník jedné lásky a kritizujete, jakým způsobem romantizuje stalking. Chtěl jste románem upozornit na způsob, jakým pop-kultura vypráví příběhy o stalkingu?
Ano, ambicí Mety je ukázat jinou perspektivu příběhů o stalkingu. Máme obrovské množství těch, které stalking nebo vynucování souhlasu romantizují. Například Han Solo a princezna Leia z Hvězdných válek. Jejich vztah není konsenzuální, přesto spoustu jeho okamžiků považuje společnost za ikonické. Primární funkcí příběhů je, aby nás učily, jak se vyrovnávat s určitými situacemi v reálném životě. Slouží jako učebnice, manuál ke skutečnému životu. Kdokoliv si myslí něco jiného, nechápe, proč příběhy vytváříme. Meta má proto zabírat stejný prostor jako příběhy, které nevhodné chování romantizují. Má existovat vedle děl typu Stmívání, v němž se Edward chová jako příšerný úchyl, přesto jej dívky v době, kdy upíří série od Stephenie Meyerové frčela, milovaly. Meta má zkrátka ukázat, že v reálu vše funguje úplně jinak.
V rozhovoru pro Kavárnu Host jste uvedl, že na počátku Mety stála myšlenka, jaké by to bylo, kdyby lidé měli superschopnosti. Postupně se přidávala další témata a problémy současné společnosti. Jak jste ale vymyslel hlavní linku se stalkingem?
Chtěl jsem napsat knihu, která by ukázala, jak nerealistické a nemožné jsou příběhy o maskovaných strážcích. Kdyby lidé opravdu měli superschopnosti, jak by vše fakticky fungovalo. To je důvod, proč má Lenka stejné schopnosti jako Mystique z X-Menů, ale jsou pojaté velice realisticky. Tvář si musí upravovat sama ručně, nemůže si měnit oblečení, nemůže měnit svou výšku a podobně. Původně jsem myslel, že protagonistou bude kluk. Pak mi ale došlo, že bych napsal znovu Jasona z Projektu Kronos. Řekl jsem si, zkusme tedy vymyslet ženu. V tu chvíli jsem si dal výzvu vytvořit přesvědčivý narativ v ich-formě o holce, což mě dovedlo až ke stalkingu. Kdybych psal muže, pravděpodobně bych se věnoval konfliktům, které se dají vyřešit fyzicky. Ale s hlavní hrdinkou ženou jsem se chtěl pokusit napsat příběh o konfliktu, který se fyzicky vyřešit nedá.
Drtivá většina superhrdinských filmů, ať už obsahují jakýkoliv podtext, jakékoliv těžké téma, totiž končí zápasem dvou borců. Vítěz pak vyhraje i psychologicko-filozofický souboj, jenž stojí na pozadí. Přemýšlel jsem, čím jiným než fyzickou zdatností by mohla hlavní hrdinka vynikat. Chtěl jsem, aby byla chytrá, tvrdohlavá a odvážná. Nikoliv způsobem, že ji nic nevyděsí, ale že dokáže svému strachu čelit. Aby uměla zatnout zuby, ale zároveň aby člověk chápal utrpení, kterým si prochází. A jako poslední věc jsem pro ni chtěl stvořit dobrého antagonistu. Lákal mě koncept dvou postav se stejnými schopnostmi, které od sebe odlišuje pouze to, jak s nimi dokážou nakládat a jak moc mají pod čepicí. Následně jsem vymýšlel podstatu konfliktu a stalking mi přišel z dramatického hlediska zajímavý. Čelí mu hrdinka, která by teoreticky měla být schopna díky svým schopnostem stalkerovi v pohodě uniknout, ten ji přesto dokáže vždy najít a získat si ji. Teprve tehdy začala Meta nabírat kontury generační zpovědi či sociálního románu.
Autorka práce: Lenka Kuřilová
Vedoucí práce: Jana Čeňková
Rok obhajoby: 2024
