„Když za mnou přijde někdo trans, tak je to i o vytváření pocitu bezpečí, o podpoře. O komunitě, ve které si můžeme radit, ve které tu pro sebe můžeme být. Pro mě jsou důležitý setkání s kamarádkama. Trávit čas jenom s holkama je pro mě hrozně sebepotvrzující. Mám pocit, že jsem součástí sesterství. Nabíjí mě esence ženství a momentu. Teď, tady, spolu.“ – Simone
Jino. Taje. Portrétní série zachycuje třináct příběhů oslavujících hledání vlastní identity. Ať už se začaly psát v Česku, Palestině, na Jávě nebo v Německu, něco je všechny spojuje. Jinakost, strach nebo nepochopení, ale taky znovunalezená hrdost. Díky blízké spolupráci s fotografovanými přináší série niterné vyobrazení queer a trans reality v podobě, jak ji portrétovaní vidí a žijí.
“Jsem jako řeka. Řeka, která v zákrutu vsedě hrdě pláče. Proud, který unáší i sráží, na kolena sráží! Břehy hladí a ze dna bahno dere. Tůň, která krmí tě kapkama neurčitý mlhy, mlhy, co mění se na jazyku v první polibky. První polibky, co zůstaly jen na stránkách deníků potřísněných hořkostí z toho, že nejsem, hořkostí z toho, že snad být nemůžu. Ubrečený řádky a noční modlitby za to, že tak to přece není. Plivance do tváře a slova, který bolí, usoplenej nos a nářky u zdi, co se drolí, a přece jen za úsvitu natahuju prsty a moje voda s mořem se mísí. Od břehu k břehu už nedosáhnu. Neznám se, už se nepoznávám, jsem všechno a všichni jsou mnou. V moři naší krve objímám svý nový rodiny, který ale z krve nepochází, a potichu šeptám: Buď, protože jsi, buď, protože jsme byli. Buď, protože máš být.”
Autor práce: Vladimír Nezdařil
Vedoucí práce: Sandra Lábová
Rok obhajoby: 2024
Haleigh
Alyssa
Kryštof
Matěj
Geo
